AKTUALITY

Když si zadáte do vyhledávače Google klíčová slova „požár vzduchotechniky foto hasiči“, objevíte tu řadu odkazů s děsivými nadpisy, kupříkladu, že hasiči zasahovali v průmyslové zóně, v bytě v centru hlavního města, a dokonce i v jedné z fakultních nemocnic. Zjistíte, že se nejedná pouze o Prahu, nýbrž o řadu měst a obcí, například Domažlice, Plzeň a obce na Vodňansku či v okrese Třebíč. Požáry vzduchotechniky nejsou ojedinělým jevem a množství zásahů hasičských jednotek HZS je tak vysoké, že můžete nabývat dojmu, že snad jsou tato zařízení konstruována proti předpisům a jsou sama o sobě nebezpečná.

Tak tomu ale není, vzduchotechnika je většinou po technické stránce v naprostém pořádku a z konstrukčního hlediska jí nelze nic vytknout, problém spočívá v něčem jiném. Tímto vám také chceme naznačit, že se to netýká pouze průmyslových staveb a velkokapacitních obytných prostor, ale i městských bytů na sídlištích. A jedním z adeptů na vznik požáru může být třeba váš byt.

Prach + mastnota = výbuch

Profesionální svářeč u svařování plamenem (autogen) si je dobře vědom toho, že v žádném případě nesmí promazat olejem hrdlo se závitem u kyslíkové lahve, protože by tu došlo k prudkému okysličení a k následné explozi. V podobném duchu to probíhá u atmosférického kyslíku, jestliže vnitřek potrubí vzduchotechniky pokryje vrstva mastného prachu. Do vzduchotechniky v bytových domech (v panelácích) je připojena kuchyňská digestoř, odkud uniká do potrubí při přípravě pokrmů mastnota a prach, a ty tu vytváří smrtící kombinaci. Stačí jen jeden milimetr silná vrstva mastného prachu a případná jiskra od sporáku ji zapálí a požár se pak rozšíří do celého bytu.

Právě proto je na místě prevence – pravidelné revize a čištění vzduchotechniky, které předchází dramatickým situacím, škodám na majetku a případným zraněním a ohrožení života lidí nebo hospodářských či domácích zvířat.

Bydlíte v Praze na některém z okrajových sídlišť, jako jsou Stodůlky, Lužiny, Nové Butovice nebo Praha Řepy? Pak si možná dobře uvědomujete, jak výhodné je žít právě v těchto lokalitách. Je odtud velmi dobré spojení metrem do centra města či na jeho opačný konec, máte tu k dispozici relativní dostatek parkovacích míst pro osobní auta, drtivá většina domů je revitalizovaných a jejich obyvatelům tak odpadá řada starostí s jejich údržbou. Jestliže máte zajištěn i profesionální úklid společných prostor, netýkají se vás tu v podstatě žádné starosti.

Zdánlivá idylka však může skončit osobní tragédií v okamžiku, kdy do hry promluví vzduchotechnika. Domy na pražských sídlištích bývají osazeny vnitřní vzduchotechnikou ve společných stoupačkách, jedná se o plechové potrubí s vývody pro kuchyňskou digestoř, případně pro ventilace z koupelen a toalet. Potrubí samo o sobě není nebezpečné, jeho konstrukce může být i při pokrytí korozí stále dobře funkční, ovšem problematické je tu něco jiného – prach ve spojení s mastnotou.

Od kuchyňského sporáku proudí do vzduchotechniky vlhký vzduch, častokrát prosycený rozptýleným tukem, a spolu s ním do trubek vstupuje i takřka neviditelný prach. Zdánlivá banalita – trocha prachu a tuku, který kamsi mizí mimo byt vás přece nemůže nijak rozházet, ale ve hře je i časový faktor – jestliže se tento proces odehrává měsíce a roky, za pár let se v potrubí usadí silná vrstva mastného prachu, a ten je dle vyjádření hasičů hořlavinou první třídy a někdy i výbušninou.

Jestliže pak odlétne od sporáku jiskra, která hořlavou směs zapálí, oheň se pak snadno rozšíří do bytového prostoru a může zasáhnout i více bytů na stoupačce. A jak vypadá takový vyhořelý byt, o tom se snadno přesvědčíte na fotografiích zveřejněných hasičskými záchrannými sbory.

Zajistěte si proto pravidelnou revizi a případné čištění vzduchotechniky od nánosů mastného prachu, vyplatí se to.

Jestliže vás při pobytu na horské louce překvapí vyhřívající se zmije, a je od vás v dostatečné vzdálenosti, pak máte dostatek času a možností z nebezpečné situace uniknout – jednoduše předvídáte, co by se mohlo stát, a tak se zmiji vyhnete velkým obloukem nebo jí svou hlučností vyplašíte a ona se odplazí do ústraní. Něco jiného jsou ale nebezpečí skrytá, o nichž nevíte předem, a mohou vás pak zaskočit nepřipravené. K těm se řadí i zanedbaná vzduchotechnika. Co tím máme na mysli?

Plísně – o toxicitě plísní jsou lidé obeznámeni již řadu let a můžete se na toto téma dočíst mnoho odborných i laicky pojatých pojednání. Plísním se intuitivně vyhýbáme a nikoho neláká zakousnout se do plesnivého jablka, které objevil mezi ostatními v proutěném košíku. Pokud však o výskytu plísní nemáte tušení, vdechujete jejich jedovaté spory a ty pak oslabují imunitní systém a poškozují vaše orgány. Vzduchotechnika umožňuje plísním usazovat se na stěnách potrubí a vytvářet tu celistvé povlaky, ovšem pouze tehdy, ponecháte-li na to těmto organismům dostatek času. Proto se vyplácí nechat vzduchotechniku pravidelně revidovat a případně čistit.

Vznícení mastného prachu – do vzduchotechniky neustále proniká kromě vzduchu i prach, a máte-li funkční kuchyňskou digestoř, prachové částice navíc obohacujete o rozptýlenou mastnotu. Mastný prach se pak přilepí na stěny potrubí a zde nejen, že živí plísně, ale po určité době se stává zápalnou vysoce hořlavou směsí. Hasiči ji považují za obávanou hořlavinu první třídy, která u silnějších vrstev i exploduje. K požáru mastného prachu ve vzduchotechnice pak stačí jen drobná jiskra od sporáku, a váš byt je v plamenech. Na Internetu jsou ke stažení i fotografie objektů, kde zasahovaly hasičské záchranné sbory při požárech vzduchotechniky, ale není to hezký pohled.

Představte si, že se u vás objeví nespecifické zdravotní problémy. Stěžujete si na nedostatek energie, únavu, deprese, úzkostné stavy, nevolnosti, špatné trávení a někdy dokonce na náhlé a neočekávané zvracení. Takovéto příznaky mohou vašeho obvodního lékaře dokonale zmást, protože se nejedná o nic konkrétního, co by směřovalo k některé typické chorobě. A tak vás lékař bude odesílat střídavě po dnech na různá vyšetření a tam se nezjistí nic zásadního. Nakonec vám lékař naordinuje klid, snížit fyzickou námahu, vyvarovat se stresu a možná vám i doporučí vhodné potravinové doplňky, například hořčík, vitamín B6, Spirulinu, Chlorellu, levandulový čaj na zklidnění a některé další medikamenty.

Vy to vše začnete užívat, trochu se vám uleví, ale po jisté době se vaše zdravotní problémy začnou opět stupňovat a začne začarovaný kruh lékařských vyšetření, což vás nakonec může dovést až k psychiatrovi.

Psychiatrická ordinace bývá pro psychicky vyrovnaného jedince spíše potupou, protože si uvědomuje, že mu je stále zle, ale lékaři nic neobjevili, a tak se odvolávají na možné psychické problémy. Takový člověk je pak psychicky na dně, ale má-li štěstí, potká ve městě kamaráda, co se mu svěří s podobnými problémy, ale hlavně s jejich rozuzlením. Kamarád totiž pátral po příčinách potíží a jelikož je ve svých činech důsledný, napadlo jej prohlédnout důkladně byt, jestli tu není ukrytý nějaký patogen – bakterie apod. Nikde v bytě nic neodhalil, ale napadlo jej nechat prověřit vzduchotechniku.

Na místo dorazil revizní technik, otevřel útroby potrubí a zděsil se, protože tu byla skoro půl centimetru silná vrstva vlhkého mastného prachu, pokrytá zelenou plísní. Plísně vytváří jedovaté spory a ty se potulují ovzduším oběma směry, jak ven z paneláku, tak i do bytu. Vdechování spor v podstatě svým čichem nezaznamenáte, ale budete jim neustále vystaveni a v podstatě budete velmi pomalu tráveni jedem. Proto se vyplatí nezapomínat na vzduchotechniku a nechat ji čas od času prověřit.

Máte rádi katastrofické filmy? Někteří lidé je přímo hltají, protože se netýkají přímo jich, i když se ve vypjatých okamžicích destruktivního děje chytají madel svých křesel, aby se ujistili, že jim pod zadkem nic nehoří, ani neexploduje, a tak mohou dál v „poklidu“ prožívat svůj filmový adrenalin. Jenže prožít zfilmovanou katastrofu na vlastní kůži, je samozřejmě něco úplně jiného, a stává se, že tito jedinci končí v ordinacích psychiatrů. Někteří jsou do konce života závislí na chemických lécích, provázeni utrpením a dalšími negativními prožitky, které jim brání prožívat přirozený plodný život, a někdo situaci vůbec nezvládne a spáchá sebevraždu.

V současné době je na pořadu dne (bohužel ve většině zpravodajských portálů) válečné běsnění, navíc je válka vedena nedaleko našich východních hranic, ale zažít si své peklo můžete i vy, pokud bydlíte v panelovém domě s funkční vzduchotechnikou.

Myslíte si, že přeháníme, a že nemůže být nic horšího, než dělostřelecký granát? Pak se zamyslete nad tím, co se odehrává v potrubí vzduchotechniky den co cen.

Vzduchotechnika v panelových domech nasává do svých útrob skrze ventilátory z koupelen, z toalet a od kuchyňských sporáků nejen vzduch, ale i prachové částice. Ty nejsou pouhým okem patrné, pouze si jich můžete povšimnout třeba při záblesku slunečních paprsků, které prosvítají skrze okno na dekorativní závěs. Prach sám o sobě není nebezpečný, dokonce jej i vdechujeme, přičemž organismus si s ním hravě poradí i v krevním oběhu, ovšem ve vzduchotechnice se prach mísí s mastnotou, která se odpařuje při přípravě pokrmů pod kuchyňskou digestoří. A kombinace prachu a tuku je vražedná zbraň. Pouhý jeden milimetr silná vrstva mastného prachu je natolik explozivní hořlavina, že pak stačí drobná jiskra od sporáku, a váš byt je rázem v plamenech. Důkazem tohoto tvrzení jsou fotografie pořízené členy hasičských záchranných sborů, které již takové požáry likvidovaly.

O tomto nebezpečí bohužel mnoho domácností neví, a namísto, aby si dotyční nechali zkontrolovat a vyčistit potrubí vzduchotechniky, (možná) sledují katastrofické filmy v TV v domnění, že jim se nic nemůže stát.

Stalo se vám někdy, že jste se s chutí zakousli do krájeného chleba s pomazánkou, a ta se vám zdála příliš nakyslá a hořká, načež jste zjistili, že značná část spodní strany chleba je pokrytá zelenou plísní? Okamžitou reakcí na takové sousto je jeho vyplivnutí do záchodu a propláchnutí úst vlažnou vodou s dezinfekční ústní vodou. Nikdo z nás nekonzumuje záměrně plesnivé potraviny, protože dobře víme, jak jsou toxické, a jak mohou velmi negativně ovlivnit činnost jater a ledvin a vyvolat i lehkou celkovou otravu organismu.

A teď si představte, že  vdechujete jedovaté spory plísní den co den, po celý rok, třeba i pět, deset let. Takováto stálá expozice v nízkých dávkách toxinů vyvolává v organismu stresující odpověď a neustále narušuje činnost imunitního systému, což se může projevit častým nachlazením, chřipkami, alergiemi, atopickým ekzémem, únavou, podrážděností, depresemi a dalšími fyzickými obtížemi. Je vám zkrátka špatně, a vy stále nevíte, proč. Už jste převrátili jídelníček doslova naruby, konzumujete detoxikační řasy Chlorella a Spirulina, užíváte na játra Ostropestřec mariánský, ale výsledky nejsou příliš valné.

Až jednoho dne potkáte kamaráda, spolužáka ze střední školy, a ten se pochlubí, že revize vzduchotechniky v jeho bytě odhalila silné vrstvy plísní na mastném a vlhkém prachu uvnitř potrubí, a vám svitne v mysli nápad, co když se na vašich zdravotních problémech podílí něco takového?

Toto není jediný případ plísní ve vzduchotechnice, revizní technici odhalují tyto „závady“ poměrně často, zvláště tam, kde se vzduchotechnika ještě nikdy nečistila, a je tu v provozu již pár desítek let, třeba od samého počátku stavby panelového sídliště v osmdesátých letech minulého století. Spory plísní se do bytu snadno dostanou výměnou vzduchové hmoty a jejich největší nebezpečí spočívá v tom, že nejsou vidět, ani cítit, a že je vdechujete do plic, odkud následně vstupují do krevního oběhu, aniž jste si toho vědomi.

Stalo se vám někdy, že jste se omylem zakousli do nějakého pokrmu, který byl plesnivý? Například jste v noci zašli z ložnice do kuchyně, potmě otevřeli chladničku, vyprostili z ní jogurt, chladničku uzavřeli a potmě nabrali z jogurtu první lžičku, načež se vám chuť zdála hořká a celkově podezřelá? Anebo jste si namazali chléb pomazánkou a nevšimli se, že je ze spodní strany již pokrytý drobnou vrstvou plísně? Takovéto případy se stávají a naštěstí náš čich a chuťový vjem jsou jasnými indikátory, že tu něco nehraje, a že by bylo záhodno toto nekonzumovat.

Chuť a čich nás zkrátka chrání před působením plísní, a je to moc dobře, protože jsou to velmi toxické organismy. Produkují jedovaté sloučeniny, které primárně zasahují játra a ledviny a dále působí v organismu na nervovou soustavu, krevní oběh i mozek. Kdybyste snědli větší porci plesnivého jídla, mohlo by vás to i usmrtit.

V malém množství sice plísně nejsou nebezpečné tak, že vyvolají rychlou otravu, ale jestliže jsme jim vystaveni delší dobu, významně to v negativním slova smyslu ovlivňuje naše zdraví ve všech směrech. O to je to vždy horší, pokud nás nemůže varovat ani čich, ani chuť, a to jsou zpravidla případy plísní, které se vyskytují v okolním prostředí – pod kobercem, na zdech, u okenního rámu atp. Jedno z míst, kde se plísním velmi dobře daří, je vzduchotechnika. V potrubí mají ideální podmínky na rozmnožování – optimální vlhkost vzduchu a teplotu.

Může vám připadat, že vzduchotechnika je od vás daleko, a že vás tamní plísně nijak neohrožují, ale uvědomte si, že prouděním vzduchu (oběma směry) se ze vzduchotechniky snadno dostanou do bytu spory plísní, a ty jsou stejně toxické, jako jejich původce. Budete-li spory plísní vdechovat několik měsíců až let, můžete onemocnět i vážnou chorobou. Proto má svůj nezpochybnitelný význam revize vzduchotechniky a její čištění.

Výstavba panelových sídlišť za socialismu byla již tehdy podrobována zdrcující kritice veřejnosti, vytýkaly se jí zejména necitlivé architektonické zásahy do krajiny a obludnost výškových staveb, které do té doby neměla obdoby. V současné době se na celou problematiku ale díváme jinak, v první řadě bychom měli být vděčni lidem, kteří se zasadili o to, že většina obyvatel naší země má dnes střechu nad hlavou. Mít kde bydlet, i když se jedná o páté patro v paneláku, je to nejdůležitější, co kromě péče o zdraví potřebujeme.

Panelový dům poskytuje potřebné zázemí i díky okolní infrastruktuře a revitalizace domů se zároveň starají o to, aby byl objekt bezpečný i po technické stránce. Tehdy pak můžeme říci, že bydlení v paneláku je skutečně komfortní a relativně bezstarostné.

Výraz „relativně“ zde nezmiňujeme náhodou, protože i zde se objevují situace, s nimiž si můžeme zkomplikovat život nevídaným způsobem. Jde například o podceňování stavu elektroinstalace, plynových spotřebičů a také vzduchotechniky.

Vzduchotechnika v paneláku jako časovaná puma

Vzduchotechnika je sama o sobě naprosto bezpečné zařízení, je to jen soustava plechového potrubí, kam proudí výpary z interiéru bytů v rámci jedné společné stoupačky. Pokud by se do potrubí nasával jen suchý a čistý vzduch, zařízení může být v provozu mnoho let i bez dozoru, ale tato ideální situace v praktickém životě nenastává takřka nikdy, protože spolu se vzduchem je do potrubí nasáván i prach a rozptýlený tuk, například při přípravě pokrmů pod kuchyňskou digestoří.

Mastný prach je ale nebezpečná hořlavina a při vyšších koncentracích i výbušnina. A že již došlo v některých bytech k požáru uvnitř vzduchotechniky, který se rozšířil do bytů, a že hasiči měli plné ruce práce, o tom se můžete přesvědčit na fotografiích, zveřejněných na Internetu. Revize zařízení vzduchotechniky a jejich čištění od mastného prachu, který je mimochodem i živnou půdou pro bakterie a plísně, má proto svůj význam v každém bytovém domě, kde je zařízení instalováno.

Když se stavěla panelová sídliště, bylo to zhruba v polovině funkčního období reálného socialismu. V té době si mnozí lidé kladli za cíl vybudovat tolik bytů, aby v naší zemi bylo zajištěné bydlení takřka pro každého, a bylo také poměrně dobře dostupné. Výstavbu sídlišť provázala také řada úskalí a neshod, neexistoval na výstavbu domů jednotný názor, ale buďme rádi, že se tento záměr nakonec vydařil, a že díky tomu si mnozí z vás také mohou dovolit mít střechu nad hlavou, namísto noclehu pod mostem.

Spát pod mostem není nic příjemného, leda tak za vlahých letních večerů při kempování v rámci vodáckých akcí, ovšem skončit pod tím mostem by někteří z vás mohli třeba ještě dnes.

V panelových sídlištích se již za socialismu myslelo na odvětrávání bytů a v mnoha z nich se počítalo s umístěním větracích šachet vzduchotechniky. Byl to záslužný počin, který zajišťoval v bytech prakticky za každého počasí odvod výparů z kuchyně, z koupelny a z toalety, čímž se výrazně zlepšil bytový komfort. Mělo to však háček, jehož nebezpečnost každým rokem stoupala výš a výš, až se nakonec v některých místech projevila v plné síle. Začínalo to ale docela nevinně.

Když vháníte vzduch například pomocí ventilátoru do útrob vzduchotechniky, spolu s ním tam proudí drobné, pouhým okem neviditelné prachové částice. Jestliže k tomu připojíte vodní páry nasávané kuchyňskou digestoří, nasycené jemně rozptýleným tukem, máte tu směsici mastného prachu, usazeného na vnitřních stěnách potrubí. Zpočátku o nic nejde, měsíce a roky se nic neděje a mastný prach ve vzduchotechnice nikoho netrápí. Ale pokud se jeho vrstva zvýší na jediný milimetr, vznikne dokonalá velmi hořlavá, a někdy i výbušná směs. Jestliže se jí podaří zapálit, například jiskrou od sporáku, může vyhořet nejen váš byt, ale i další byty navěšené na stejné stoupačce.

Přijít o střechu nad hlavou jen kvůli mastnému prahu, tak to tedy opravdu zamrzí nebo naštve, ovšem nežli trénovat spaní pod mostem, je rozumnější nechat vzduchotechniku zkontrolovat, prověřit, a případně důkladně vyčistit.

Snad každý z nás už přinejmenším jako malé dítě slyšel, že má chodit ven, na čerstvý vzduch. A určitě to nebyly špatné rady. Dýchat se musí, bez toho bychom nepřežili, a když už se dýchá, měli bychom být obklopeni takovým vzduchem, jaký je nám nejprospěšnější. Protože není vzduch jako vzduch, a čím je tento vydýchanější a znečištěnější, tím negativnější dopad na naše zdraví, a tedy i život, má. A nikdo rozumně uvažující si přece nebude život vědomě zkracovat, zejména pokud to není nevyhnutelné.

Ovšem nemůžeme být pořád jenom venku. Významnou část našeho života strávíme i v uzavřených prostorech, v našich bytech a domech, na pracovištích a podobně. A protože i tam ubíhá náš život, měli bychom kvalitně dýchat i tam. A to znamená, že i tam by se měl dost kvalitní vzduch zajistit.

Ale je jasné, že nemůžeme všude a neustále větrat. Nejen že by pak lezlo vytápění do peněz, ale také by to mělo další nedostatky. A tak se to řeší jinak. A to ventilací, která by nám měla zajistit právě onu tak nepostradatelnou čistotu vzduchu.

Ať už jde o bytové nebo nebytové prostory, je zkrátka dobře, když si tam majitelé nechají nainstalovat dobře fungující ventilaci a současně si k této zajistí i spolehlivý servis, díky kterému tato bude věrně sloužit.

Všichni ale víme, že není jedna nabídka vždy stejná jako jiná. Různé nabídky čehokoliv, a tedy i ventilací, se o sebe liší, a zatímco některé sázejí na cenu, jiné na kvalitu. A je tedy záhodno vybírat uvážlivě, abychom se ani zbytečně neruinovali, ani si nepořizovali něco, co bude spíš k zlosti než ku prospěchu. A u vzduchotechniky je to také takové. Když se nám nabízí firma, která dodává kvalitu za příznivou cenu a zajišťuje i veškerý servis, bylo by hloupé dávat přednost levnějším, ale pochybným nabídkám, nebo naopak nesmyslně utrácet více.

A tak vsaďme na spolehlivou firmu s tradicí. Se kterou se nám bude dobře dýchat.